Čtvrté číslo. Zdánlivě žádný důvod k oslavě. Uvážíme-li fakt, že první číslo vyšlo s označením 0/98, máme dnes půlkulatiny. Ano, držíte v ruce již pátý exemplář našeho klubového fanzinu Radegast. To vše díky vaší fantazii a představivosti, neb hlavní náplň fanzinu tvoří právě vaše tvorba. A to nejen povídky.
Co si dnes můžete přečíst? V prvé řadě to Parcon‘98, který se nezadržitelně blíží. Takže to budou informace o výpravě do Chotěboře. Dnešní číslo je celkově laděno v lehčím žánru, takže se snad i zasmějete. Naleznete zde slíbený „scénář“ ke Strar Treku. V oblíbené rubrice „Z domácí dílny“ se vyskytuje, jako obvykle, Deatch, následován Sidem, který nás seznámí s děním na jedné zajímavé akci. Na závěr máme další pojednání o Parconu‘99 a připravíme se na prázdniny.
Příjemné čtení vám přeje Randalf.
Dnes nabízíme:
 |
Parcon'98 startuje |
|
Star Trek'95 aneb scénař k nenatočenému dílu seriálu. |
|
Rubrika Z domácí dílny dnes přináší dvě povídky a jednu reportáž. |
|
Další úvaha na téma Parcon'99 v Kopřivnici a k tomu malý letní nášup. |
Už to máme za pár. V pátek 3. července vypukne v plném rozsahu letošní svátek všech pravověrných, vypukne Parcon. Tohoto roku se centrum SF dění u nás přesunulo do Chotěboře, kde můžeme očekávat vskutku zajímavý program. Předpokládá se účast velice zajímavých hostů, a to včetně zahraničních. takže se určitě máme na co těšit!
Jak se do Chotěboře dostaneme? Vlakem, neb se zatím nenašel žádný sponzor, který by poskytl funkční povoz... Cena za jednu cestu vlakem je 170,- Kč (plné jízdné) k čemuž je nutno přičíst 60,- Kč za vlak IC, a to v obou směrech. Celkem to tedy dělá 460,- Kč za dopravu.
Nabízí se ještě varianta hromadného srazu v Pardubicích s dalšími SF kluby někdy v 10:30 a start vlakem směrem na Chotěboř v 10:50 z Pardubic (příjezd do Chotěboře v 13:01). V tom případě máme čas, abych vám ukázal město, kde se Parcon zrodil a trochu vás s tímto městem seznámil. Přeci jen jsem tam strávil něco přes sedm let a tam se také potkal s Fandomem a sci-fi vůbec na plno. O této možnosti vás budu ještě informovat.
Na co se připravit? Očekávejte neočekávané, zvláště vy, kteří se účastníte svého prvního conu. Doporučuji vzít s sebou finance do zálohy, neb jak se slušný con patří, bude k mání literatura a materiály které se jen tak někde nevidí. Také pro zpestření jídelničku by bylo vhodné mít jakési zdroje. Tak, přečíst fanzin naladit formu a vzhůru na Parcon/Aval©on‘98.
-Randalf-
Máte rádi seriály? Pak vás jistě zaujme scénář nenatočeného dílu Star Treku. Z dobře informovaných zdrojů jsem zjistili, že na jeho nenatočení měla lví podíl jakási podivná firma z Říše zla. Tuším, že se jmenuje Mokrošťof a má na svědomí několik dalších „vysoce pozitivních“ aktivit. Nu bavte se dobře...
WORF: Kapitáne, blíží se k nám tři Romulanské válečné lodě!
PICCARD: Na obrazovku.
Na hlavni obrazovce se zjeví nepravidelné horizontální čáry, každá široká přesně jeden pixel.
PICCARD: Date, co se stalo?
DATA: Kapitáne, hlavni obrazovka neobsahuje dostatek paměti na zobrazeni v tomto rozlišeni. Mohl bych navrhnout, abyste zvolil menší rozlišení?
PICCARD: Proveďte.
Obrazovka se zatmí a pak se na ni objeví obrázek složený z velkých barevných čtverečků. Uprostřed lze rozeznat tři objekty, které by mohly byt Romulanské válečné lodě, ale spíš vypadají jak postavičky ze hry „Space invaders“
PICCARD: Date, otevřete komunikační kanál a odvysílejte Standardní Romulanský pozdrav.
Data vezme ze zeme přesýpací hodiny, které tam měl, otočí je a položí na konzoli před sebou. Potom zmáčkne pár tlačítek a několik dalších sekund nehybně sedí. Na obrazovce se zatím od jedné z Romulanských lodí zableskne.
WORF: Kapitáne, blíží se plasmové torpédo!
PICCARD: Aktivujte štíty!
DATA: Je mi lito, kapitáne, ale stale se snažím dokončit váš poslední příkaz. Musím vás požádat, abyste počkal s dalšími příkazy, dokud neskončím provádění posledního příkazu.
PICCARD: Co to má znamenat?!? Date, tohle je Důležité! Ihned aktivujte štíty!
DATA: Je mi lito, kapitáne, ale stále se snažím dokončit váš poslední příkaz. Musím vás požádat, abyste počkal s dalšími příkazy, dokud neskončím provádění posledního příkazu.
LAFORGE: Dovolte, kapitáne, [otočí se k Datovi] Control-Alt-Delete, Date.
[Data odstraní přesýpací hodiny z konzoly a vrátí je na zem.]
DATA: Romulané neodpovídají na standardní Romulanský pozdrav. Stlačte můj nos pro zrušení operace a návrat do Windows. Zatáhněte za mé levé ucho pro uzavření komunikačního kanálu, který neodpovídá. Přijdete o veškeré informace zaslané Romulany.
LaForge zatáhne za Datovo levé ucho.
PICCARD: Aktivujte ...
Náhle velitelským můstkem otřese silný výbuch. Cele osazenstvo můstku je hozeno na zem. Sprška jisker odletí od řídícího stanoviště Wesleyho Crushera. Wesley je odhozen dozadu.
PICCARD: ... štíty, Date!
DATA: Snažím se, pane.
RIKER: Všechny paluby, hlaste rozsah škod!
WORF: Kapitáne, Wesly Crusher je zraněn. Je zřejmě v bezvědomí.
Data opět sebere přesýpací hodiny, položí je na konzolu před sebou a zmáčkne nějaká další tlačítka. Pár sekund nehybně sedí a pak odloží přesýpací hodiny zpět na podlahu.
DATA: Štíty jsou nyní aktivovány, kapitáne.
PICCARD: Pozdě, ale přece. Worfe, zaměřte všechny fázery na velitelskou Romulanskou loď!
WORF: Ano, pane!
Worf zmáčkne pár tlačítek na pultu zbraňových systémů.
PICCARD: Date, převezměte řízení a proveďte úhybný manévr.
DATA: Je mi lito, kapitáne, ale nemam nainstalován příslušný ovladač zařízeni.
PICCARD: Tak si ho sakra nainstalujte!
DATA: Prosím, vložte Instalační implantát č.1 do mé pravé nosní dírky.
PICCARD: Rikere, kde máme Datovy instalační implantáty?
RIKER: Dal jsem je Jordymu.
LAFORGE: [překvapeně] Co?!?!? Myslel jsem , že je máš ty!!!
PICCARD: Date, nemáš instalovatelné ovladače zařízeni uloženy v paměti?
DATA: Negativní, pane. Prosím, vložte Instalační implantát č.1 do mé pravé nosní dírky.
PICCARD: Date, NEMÁME váš Instalační implantát č.1!
DATA: Nelze číst z jednotky „pravá nosní dírka“. Zrušit, Opakovat, Chyba?
PICCARD: Zrušit!
DATA: Nelze číst z jednotky „pravá nosní dírka“. Zrušit, Opakovat, Chyba?
PICCARD: No tak teda Chyba!
DATA: Aktuální nos je neplatný.
Data se nakloní nad řídicí pult a zmáčkne na konzoli pár tlačítek. Loď se najednou nakloni, obrázek Romulanských lodi se posune na jednu stranu obrazovky a odněkud z lodi se začne ozývat vysoký hvízdavý zvuk.
LAFORGE: Date, co to ksakru děláte?!?!
PICCARD: Rikere, máme číslo na Servis pro Data?
RIKER: Ano, pane, ale když jsem jim posledně volal, musel jsem dvě hodiny cekat, než jsem vůbec mohl s někým mluvit. A dotyčná osoba nebyla vybavena informacemi o modelu androida, jakým je Data. Ta ženská měla specializaci na průmyslové těžkotonážní roboty.
Najednou pohasnou všechny světla na můstku, obrazovka ztmavne a všechny známe zvuky větráku, pípaní, motoru atp. zmizí. Po několika vteřinách se rozsvítí červené nouzové světlo. Data stoji u konzoly počítače, absolutně bez pohybu.
PICCARD: Co se stalo???
LAFORGE: [prohlíží řídicí stanoviště] Poručik Data způsobil Generální porušeni ochrany jádra reaktoru.
PICCARD: Tihle androidi vypadají na první pohled báječně, ALE DOOPRAVDY JSOU NANIC!
Matné světlo transportního paprsku zazáří ve tmě a na můstku se zmaterializuje šest Romulanů v plné zbroji. Za chvíli na to se objeví sedma postava Ferengijce.
FERENGIJEC: [s úšklebkem] Směl bych vám předvést nového androida typu Macintosh, Kapitáne?
Z domácí dílny
Teď už je všude tma a ticho. Ještě před několika okamžiky byl vzduch plný světel nočního velkoměsta a skřípění brzd. Když se nad tím zamyslí, tak to byl celkem vydařený odchod z tohoto, nebo teď už spíše tamtoho, světa. Zemřel okamžitě a to bylo, podle jeho mínění, lepší než dny ležet připoután na lůžko a dívat se, jak z vlastního těla pomalu odtéká život. Teď už je ale všude ticho a tma.
I když.... Tam někde v dálce, jako by celistvost černého příkrovu narušoval jasný bod. Ano, skutečně je tam svítící kruh, jediný ostrůvek světla v okolní temnotě. A on cítí, jak je k němu přitahován. Celé tělo se mu podivně chvěje, v uších mu stále rezonují ta samá slova. Neví odkud se vzaly, ale rozumí jim. Mluví jasně:
„Jdi za světlem! Jdi za světlem!“
A on jde. Pohyb v prostoru mu nečiní žádné obtíže. Může dopředu i dozadu, nahoru i dolů, doleva i doprava. Kdyby chtěl, mohl by si vychutnávat tento slastný pocit dokonalé volnosti. Ale proč? Vždyť jediné, co je teď důležité, je to světlo. Pomalu se pohybuje směrem k němu.
Vypadá šťastně, ve skutečnosti je ale trochu zklamaný. On věřil na reinkarnaci, převtělování duší, ale jak to teď vypadá, tak pravdu měli buď příznivci Života po životě, nebo zastánci věčného zapomnění. Však on to ale brzy zjistí.
Už je skoro u světla. Je větší, než vypadalo z dálky. A taky mnohem jasnější a teplejší. Už na tuto vzdálenost cítí sálající žár. Že by onen svět po světě bylo jenom peklo? Kdo ví? Teď už se však nemůže vrátit. Je moc blízko. Uvědomuje si, jakou silou je přitahován.
Co nevidět vletí do světla. Už tam skoro je. Čtyři.....tři....dva....Plop!
Můra se odrazila od žárovky a ve spirále se zřítila k zemi. Dopadla do měkkého a určitě by poté, co se vzpamatovala, vesele odlétla a užila si radostný zbytek života, nebýt tou pohodlnou věcí, která asi deset centimetrů nad zemí zastavila její pád, pavoučí síť.
- Deatch -
(čti : Petr Marek)
««««««««« ¤ »»»»»»»»»
Tak vám tedy řeknu, jak to ve skutečnosti bylo. Vím, že to nebude znít zrovna reálně, ale s tím se nedá nic dělat. I když vy byste mi věřit mohl. Ale na druhou stranu, zrovna vy budete mít k mému chování největší výhrady. Tím jsem si jist. Ale musím to někomu říct. Jen tak, pro klid na duši, i když já už asi žádnou nemám. Takže, bylo to tak :
Vše začalo asi před patnácti lety. Tehdy jsem ještě chodil do školy. Student jsem byl nadprůměrný, přestože sám jsem se identifikoval jako osoba nakažená lenorou mortalis. Elegantně jsem proplouval skrz jednotlivé ročníky a jen tak mimochodem si užíval radostí středoškolského života. No a pak to přišlo. Pamatuji si to živě, jako by se to stalo včera. Byla zrovna sobota, mám dojem, že někdy v květnu, a mí drazí rodičové měli být ještě týden někde v zahraničí. A když kocour není doma, tak myši mají pré. No, mejdany, chlastačky, děvy, však to znáte. I když, vy asi ne. Ale abych moc neodbíhal, vždyť čas nás tlačí, že. Tak ten den si jen tak klidně ležím, nechávám své unavené tělo zregenerovat po pátečním „povyražení“ a na půl oka sledují slunce, jak se propracovává oblohou od východu k západu. No, a najednou si ke mně přisedl nějakej chlap. Pochopitelně mě to dost překvapilo. Ono, člověk není zrovna zvyklý na to, že mu nějakej cizinec bez problémů vleze do bytu a chová se, jako by tu byl doma. Nejdříve mě napadlo, že jsem včera po svém návratu opomenul zavřít dveře. Těžce jsem zvedl hlavu a zeptal jsem se, s kým že mám tu čest. Na odpověď jsem nemusel čekat dlouho. Celkem mě překvapila.
„Cože?“
Zopakoval mi to.
„To je nějakej blbej fór, že jo?“
Řekl, že ne a potom.... hmm... nó, nevím jak to říct, ale pak už jsem mu i věřil. Myslím, že byste na poprvé neuhodl, kdo že mě to poctil svou vzácnou přítomností. Říkal si „Zplnomocněný jednatel pro věci lidské, region střední Evropa“, ale technicky vzato to byl ďábel. Fakt, nekecám. Já říkal, že mi nebudete věřit. Ale nechte mě to dovyprávět. Jen co jsem se trochu vzpamatoval, na mě vybalil, vo co tu vlastně go. Povídal něco v tom smyslu, že mám velké štěstí, protože můj psychoprofil byl vybrán ze všech ostatních z mého regionu, jako ten nejlépe vyhovující, a proto obdržím darem poslední výkřik firmy Hell´s. Jednalo se o Mobilní ukládací systém. No, řekněte, co byste si pod takovým názvem představil. Nic, že? Já na tom nebyl o moc líp. Ten chodící slizký úsměv mi naštěstí vše podstatné vysvětlil. Ten přístroj, nebo co to vlastně bylo, neměl hmotnou podstatu a jeho jedinou funkcí bylo podle přání zaznamenávat mou momentální polohu v času a prostoru a tuto pozici potom kdykoliv vyvolat. Chápete to? Load and save v normálním životě. Jedním slovem ná-dhe-ra. K dispozici je sice jenom pět slotů, ale i to přece bohatě stačí, ne? Okamžitě jsem to vyzkoušel. Chvilka soustředění a ... v uších se mi ozvalo sametové: „position saved“.
„Proč je to anglicky?“
„Angličtina je jediný jazyk používaný v pekle.“
„Jó? A to jako proč?“
„Vážně to chceš vědět?“
„Jo!“
„No tak dobře. My ďáblové tu jsme od nepaměti a budeme tu navěky. Jsme nesmrtelní, ale bohužel se nejsme schopni vyvíjet. Naštěstí máme vás, lidi a vám podobné rasy. Asi před jedním tisícem vašich let byl tento systém zvolen za nejkreativnější soustavu vesmíru. Od té doby se sem upírají oči mnoha našich pozorovatelů. V dnešní době existuje na této planetě jedna oblast, ze které se dají čerpat myšlenky, no jedna báseň. Z tohoto území jsme převzali i tu Angličtinu, jak tomu tady říkáte. Jasné?“
„Zcela.“
Pak se se zasyčením vytratil. Zůstal jenom smrad.
A od té chvíle se rapidně zlepšily moje výsledky. Horší známku než jedna jsem neznal. Mí věřitelé neměli šanci mě najít. Pokud už jsem si vyhlídl nějakou lepou děvu, tak ta zjistila, že našla dokonale spřízněnou duši, která snad dokáže číst myšlenky. A další podobné vylomeniny. Na výšku jsem se vysral a živil se hazardem. Udělal jsem si zbrojní pas a na černo sehnal nějaké pěkné bouchačky. Nikdy se mi nestalo, že by u mě něco našli, chápete.
Nutno také podotknouti, že od té doby jsem velmi klidný a duševně vyrovnaný člověk. Představte si, že vám nějaký fracek sedře na autě lak. Chvíle soustředění, position saved, a během několika málo okamžiků je dítě na zdi. Vrátím granátomet do kufru, pokochám se svým dílem a lup, position loaded, granát je zpátky. Nebo víte kolikrát jsem už rozstřílel svou televizi? Nikdy byste nevěřil, jak taková blbinka dokáže člověka uklidnit. Tohleto je ale jen trochu nestandardní metoda relaxace. Když však byl čas, bavil jsem se i trochu jinak. Ale to už byly záležitosti, které by se daly označit za události století. Tak například, pamatujete si na ten výbuch před pěti lety? Všichni ví, že centrem exploze byl Washington. Já vím, že ta bomba byla v Bílém Domě. Ale to byla tehdy fuška. Už jenom sehnat pekelný stroj potřebné síly byl problém. A jeho umístění? To mi zabralo asi tak rok subjektivního času. Ten výsledek ale stál zato, to zase jo.
Bohužel každá sranda má svůj konec. Přesně před rokem jsem si zašel do kina. Tam jsem potkal dav. Já davy lidí naprosto nesnáším. Takový ten hukot desítek úst, přičemž každá žvatlají něco jiného, je něco zcela úděsného. Nebudu vás napínat. Nevydržel jsem to dlouho. Uložil jsem pozici a s řevem vyběhl ven. Chvíli jsem se probíral svým arzenálem, až jsem se rozhodl pro nástroj nejoblíbenější - plamenomet. Plamenomet je skvělá věc. Člověk s tím nemusí moc mířit a kevlarová vesta je terči hovno platná.
Když jsem se vrátil mezi ty lidi, chvíli jsem počkal, než si mě všimnou.
Pak jsem zmáčkl spoušť.
Pokud zpopelňujete blízko se vyskytující dav, musíte si dávat pozor na hořící jedince vrhající se na vás. Všem dětem, které otče potkáte , řekněte, ať práci s plamenometem nechají na profesionálech a nezkoušejí to doma. Ale abych neodbočoval od tématu. Spoušť jsem zmáčkl a držel. Jak to vypadalo potom jste určitě viděl v televizi. Pokud ne, někde to mají určitě nahrané, tak si tam můžete zajít. Chvíli jsem se procházel, kochal se úchvatnou scenerií a semtam dal někomu ránu z milosti. Když už jsem se cítil klidný a pozitivně naladěný, zavřel jsem oči, chvíli se soustředil a ....system overloaded, loading sequence aborted, saved positions lost, have a nice day
No a proto jsem dnes tady otče. Celé je to pravda. Nic jsem si nevymyslel. Něco mi ale říká, že rozhřešení asi nedostanu, co? To mi zase tolik nevadí. Stejně by mi moc nepomohlo.
Ale už jsem dojedl, takže můžeme jít.
Deatch
««««««««« ¤ »»»»»»»»»
Khyrr - bájná říše pokladů
aneb
Tolkien trochu jinak
Sid
“Následujte mě mí věrní, do bájné říše Khyrr, která se nyní zmítá ve zmatku a nepokoji. Já, Sid, příslušník trpasličího lidu a jeho mocný šaman vás povedu do líté bitvy o vládu nad tímto krajem. Neslibuji, že vše půjde podle našich představ, ale vítězství a poklady nás odmění pokud vytrváme! Tak se staň!”
Nápad zorganizovat bojovou fantasy hru v terénu se zrodil v hlavě jednoho z našich členů - Tomáše Pajonka, jemuž v aktivnějšímu přístupu k našemu klubu brání vážné důvody (taneční) a proto jej mezi námi nevidíme, tak často jak by bylo optimální. Je však dobré, že svůj čas nemarní, ale naopak jej využívá k bohulibé činnosti.
Podařilo se mu totiž spáchat akci, na kterou může být právem hrdý.
Vymyslet, připravit, sehnat lidi a v neposlední řadě zábavně a strhujícně provést je vizitkou dobrých organizačních schopností. Hra jako taková měla samozřejmě několik much (mnó, spíš masařek) a její organizátoři udělali pár pěkných bot (kanad), které se ovšem nepodepsali na hře jako takové (a kdo ví, některé z nich jsou možná jenom mým subjektivním dojmem). Avšak o nich později.
“Naši řemeslníci zbudovali v tomto kraji opevněnou tvrz, která nás bude chrániti před útoky lítých nestvůr a nepřátelskými skupinkami skřetů, elfů a lidí, kteří si rovněž dělají nároky na zdejší trůn. Za jiných okolností by mi to bylo jedno - až se vymlátí havěť jedna! - ale nyní nám stojí v cestě a to je zlé. Bude nám však pomáhat zdejší mudrc a naše zbraně se brzy napijí krve nepřátel!"
Vyrážíme po proudu zdejšího potoka a sbíráme perly a stříbrné valouny, které se v něm nacházejí. Dáváme přitom pozor na nepřátelský pohyb a to tím více, čím více perel nacházíme. Dlouho se nic nedělo, až když jsme došli k soutoku s druhou říčkou se tu objevil. Drak. Naklonil k nám svou hlavu a zlobným hlasem zvolal: “Ha! Trpaslíci! Co zde pohledáváte v mé říši? Nechcete mi snad ukrást mé poklady?!”
Zhodnotit naše šance mi netrvalo dlouho: “Ústup!”
Hrdinské ambice odkládám na později a mizím za nejbližší terénní nerovností...”
Akce se zúčastnilo 21 lidí, z nichž tři hru organizovali a ostatní, losem rozděleni do čtyř skupinek, hru hrálo. Každá skupina dostala do začátku provázek jímž si měla vyznačit svůj hrad, který měla bránit a schovávat zde nalezené perly a stříbrné valouny (perla=perla, stříbrné valouny=kámen v alobalu). Každá skupina si zvolila jednoho ze svých členů za kouzelníka a ten dostal do začátku 2 kouzla. Ostatní členové dostali do začátku 2 (slabé) zbraně. Na každé ze zbraní (na každém papírku s nakreslenou zbraní, hnidopiši), bylo fixem napsáno její útočné a obranné číslo zbraně. Ale o nich dále.
“Drak se naštěstí ukázal být jen přátelským nerudou a nedal si nás k pozdnímu obědu, za což po nás ovšem chtěl polohu sídla elfů. Vyslal jsem tedy své zvědy a pokračoval v uklidňující konverzaci s drakem. Zvědové se za chvíli vrátili s polohou sídla lidského plémě, což nakonec drakovi stačilo taky. Spokojeně si odfrkl a nechal nás být. Dále po proudu jsme narazili na mudrce, který nám za naše perly a stříbro prodal zbraně a povyprávěl starou legendu o Boromirově rohu. “Roh válečníka Boromira se nachází u nepoužívané tvrze, zakopán pod stromem, který v zimě opadá a je na něj viděti přes strom ve tvaru Y. Zakopal jej tam při své poslední bitvě se skřety, lépe řečeno při útěku z ní.”
Tak se naše družina pustila do hledání. Cestou jsme zbavili jednoho skřeta tíže pozemského bytí. I když, se mu vlastně podařilo na poslední chvíli omdlít. Tak jsme mu aspoň vzali jeho šavli a vyzbrojili jí člena naší družiny.
Souboje mezi členy jednotlivých družin se vedly stylem kámen-nůžky-papír, čili raz-dva-tři a na tři jste ukázali připravenou kartičku s kouzlem nebo zbraní(při kouzlení byl váš útok i obrana roven 0). Rozdíl mezi útokem a obranou byl počet ztracených životů. Těch měl každý do začátku 9, ale časem jste si mohli dokoupit další, speciální a mít jich třeba do aleluja. Pokud jste prohrávali v souboji, existovala zde možnost tzv. omdlení. Zkrátka jste po 1 kole souboje nahlásili: “Omdlívám.” a odevzdali zbraně, se kterými jste bojovali + 1 z věcí, kterou jste měli u sebe a jíž dotyčný chtěl, tomu dotyčnému. Tak jste přežili.
Kouzla. Jo, kouzla. To mi připomíná systém kouzlení, který se moc nepovedl. Jak už jsem se zmínil, každý kouzelník dostal na začátku hry 2 kartičky s kouzly. Já jsem dostal Zrcadlo a Ochrana před kouzly. Zrcadlo odráželo útoky ze mně na mé protivníky a odečítala se od nich obrana dotyčného a Ochrana před kouzly chránila mě nebo zvoleného člověka před kouzly na něj seslanými. Když jsem toto kouzlo použil v souboji ohnul jsem jeden z rožků = 4x použití kouzla. Své kouzlo jste si mohly obnovit u mudrce, ovšem pouze za tučný peníz = 4x použití kouzla. Navíc Ochrana před kouzly byl šmejd kouzlo, kterého jsem vůbec nepoužil a ke kouzlu Omdli jsem se dostal až ke konci hry. A to prý mám velké nároky. Fúj! (Tuto poznámku autora neberte vážně. Je čistě subjektivní)
Navíc jsem mohl (nejen já, všichni kouzelníci) bojovat pouze dýkou a štítem - útok 2, obrana 6, - a tak mě mohl dotepat třeba i obyčejný dlouhý meč - útok 7, obrana 3. Nicméně beru, že soubojový systém nebyl vůbec špatný (kouzla Omdli nebo Blesk nepobaví - Ha, Ha, Ha).
Naštěstí tu teda byly ještě ty kouzelný zbraně.
“Hodiny a hodiny jsme hledali roh Boromirův, avšak nenacházeli jej. Podařilo se nám to až příští den po menší potyčce se skřety.
Roh jsme výhodně, aspoň jsme si to tehdy mysleli, vyčenžovali s mudrcem. Dostal jsem za něj kouzelný meč, který jsem hbitě nakombil se štítem a hrdě vyraziv proti nepříteli jsem narazil na elfa.
“Vzdej se, možná budeš žít,” oznámil jsem mu sebevědomě.
“Je zajímavé,” zafilozofoval si elf, “jak odlišné rasy mohou mít někdy naprosto stejné myšlenky.”
Naše zbraně se zkřížili v odlescích vycházejícího slunce v souboji z něhož vítěz mohl být jenom jeden...”
Lesem mimo mudrce a draka pendlovali ještě čaroděj a skřítkové. Skřítkové prodávali lektvary a rozhlašovali novinky a co se týče čaroděje - člověk byl rád, když jej přežil a co se týče ostatních ras, tak se mu taky radši klidili z cesty.
“Prohledávali jsme studánku, kvůli náhrdelníku elfí královny Geladriel, když v tom jsme uslyšeli zvláštní dunivý zvuk z nedalekého lesa. Sevřel jsem pevně meč a štít a šel se podívat na původ tohoto zvuku. Pocházel od hradu lidí. Zastavil jsem se a obezřetně se rozhlédl. Spatřil jsem postavu v temné kápi jdoucí ke mně a poznal čaroděje. Podíval se na mně a v očích mu zahrálo posměšné světýlko.
Zvedl ruku, mávl s ní k místu, kde se nacházel lidský hrad a temně pronesl: “Byl to dobrý národ...”
Hra se odehrávala v rozmezí dvou dnů s noclehem a táborákem. Pikantní byla druhá část hry, kdy nás z louky přišel vyhnat chlap, který se vydával za správce soukromého pozemku, a vedl se sebou dva rottweilery. Jakmile spatřil stan zbrunátněl a s pěnou u huby začal vyřvávat výzvy k souboji. Poté, co jej mudrc okázale přemístil kouzlem “Vyhuč” se stáhl do dolní půlky louky odkud se k nám nesly slovní spojení typu “ožralí trampové” a “banda gyzdů”.
Tak jsme se radši stáhli a zbytek hry se odehrál hlavně v lese.
“Poté co čaroděj zničil lidem hrad se hra zrychlila a kumulovalo se napětí mezi rasami. Poté co se elfové a skřeti spojili (tfuj, copak staleté nepřátelství je hadr?), navrhli jsme lidem spojenectví, lépe řečeno pakt o neútočení....
“Oarghh!” zařval obr a vrhl se na lidského spojence. “Pomoc!” zoufale zavolal na své druhy, kteří utvořili obrannou hradbu se štítů a zbraní. Obr posedlý amokem jediným úderem zarazil marně se bránícího obrněnce do země. Jeho máchnutí mu však odkrylo bok, čehož jsem bez ohledu na osobní oběti využil (ten smrad z něj byl strašný) a zespodu mu zabodl meč mezi půlky a rozpáral břicho. Potom jsem jen se zacpaným nosem utíkal pryč.
Zastavil jsem se až před skálou klenoucí se přes potok. “Hele,” upozornil mě můj družiník, “co to tak asi může být?” Pohlédl jsem vzhůru....
“Thurinova sekera!!” Začal jsem okamžitě šplhat na převis
“Nemůžu ji z tý skály, vytrhnout,” zařval jsem po chvíli marného páčení.
“Pusť mě k tému,” přistoupil ke mě jeden z mých kolegů a sekera mu bez jeho zjevné námahy vklouzla do ruky.
“Ty jsi náš král,” zvolali jsme a za mohutného křiku jej prohlásili za našeho vůdce.
“A komu se to nelíbí, ten nebude žít dlouho,” pohlédl jsem směrem k lidem.
“Jdeme do toho s vámi,” odpověděl mi vůdce lidí.
“Ale, copak to vidím?? Lidé a trpaslíci dohromady?! Tak to bude tuhý boj!” ozval se znenadání a téměř odnikud skřítek. “Ale být Vámi, pospíšil bych si. Královský lev byl nalezen a kdo jej donese správci Věže bude korunován Králem říše a obdrží tři kouzelné předměty, zajišťující mu vládu navěky...”
Ano, ano a již zde máme vyvrcholení hry a herní idea se nám odkryla v plné kráse. Došlo ke krvavé bitvě z níž vítěz mohl vyjít jenom jeden. A kdo to byl?
Samozřejmě ten nejlepší!! A ten se stal králem....
A co říci závěrem? Byla to dobrá hra. Systém kouzel mohl být lepší. Z legendárních zbraní, jež byly schovány nám dvě našli nežádoucí živly a obě bez rozdílu spálili. Hm, dost divný přístup. Barevné ilustrace však ještě stačili nahradit tužkou načmárané náčrty a tak lidé nakonec o Meč z Gondolinu nepřišli a ani skřetí Melkinův palcát nebyl ztracen.
Jak říkám, byl to pěkný zážitek. Začátkem června připravujeme opakování s novou ideou a vychytávkami. A že bude lepší. Na to můžete vzít jed! Tentokrát pomáhám organizátorům i já. Heč! (tuto dětinskou poznámku zde autor naškrábal po 4 hodinách psaní na počítači)
Hodnocení: 8/10
Verdikt: Co byste ještě nechtěli?
Jsem snad recenzent Score?
Ještě nezačal letošní Parcon a už se jedná o tom příštím. Kopřivnice je jedním z kandidátů na jeho pořádání, jak jste se mohli dočíst v minulém čísle. Minulý týden jsme se setkali s panem Svobodou z nakladatelství Polaris z Frenštátu.
Mluvilo se o zahraničních hostech, o programu a vůbec o možnostech a přípravách na příští Parcon. Byly nabídnuty vskutku zajímavé osoby, kdo to bude je však zatím ve hvězdách. Řeč se i stočila na finance, kde je prozatím nula. Sítě na sponzory jsou však rozhozeny a tak se dá očekávat, že v nich někdo uvízne. To je však první krok, dokud nebude zajištěno finanční krytí akce, nemá smysl se ve velkém pouštět do dalších příprav. Na tom jsme se shodli. Pokud tedy o nějaké firmě, která by byla ochotna podpořit naše snažení, předejte kontakty nebo přímo přiveďte jejich zástupce na nejbližší schůzku klubu.
Nás pak čeká spousta práce s přípravami a zajištěním organizace, takže si moc příštího Parconu neužijete. Ale to již k pořádání takových akcí jaksi patří. Tak se na to připravte.
Léto co nám přinášíš?
Udeřily vedra, což by mohlo být neklamným důkazem, že letní dny jsou za dveřmi. A s nimi i prázdniny, což nám přináší drobný problém. Jistě již tušíte jaký - DDM, místo našich pravidelných schůzek, bude uzavřen. Tím pádem budeme muset naši činnost přes léto omezit. V případě, že vyjde fanzin, budete mít možnost si jej zakoupit v knihkupectví Pohoda. Pro akutní případy a potřeby jsem k vám dispozici na telefonu (0603/465 345) nebo na internetu (e-mail: [email protected]).
Schůzky pro starší a pokročilé však zůstávají v platnosti, sudé úterý v 1900 u HANSe. Podotýkám, že za sudé úterý považujeme druhý den v týdnu se sudým datem, nikoliv tedy podle členění sudý/lichý týden. Mimo to se určitě sejdeme na Parconu v Chotěboři a s některými možná i na Bohemiaconu v Ústí nad Labem. A s vámi ostatními se těším u dalšího čísla fanzinu nebo po prázdninách. Tak mi nezbývá, než vám všem popřát příjemné léto.
-Randalf-
Přejeme Vám příjemný den.
SFK Radegast Kopřivnice, člen ČS fandomu.
Kontakt: Randalf - zakladatel klubu a autor
stránek.